Dneska sem se dozvěděla co je to doopravdická depka . A musím říct , já žádnou nemám . Stejně když vám ale chci zdělit moje city,pocity , slovo depka využiju a nechám ho v řádcích napsaných samotný . Ono totiž slovo depka vyjadřuje pocit úzkosti ,jako když se někomu kouknete do očí a začnou se vám podlamovat nohy i když víte že tento člověk vám stejně nikdy patřit nebude , jako když myslíte na západ slunce a ono teprve vychází , jako když sedíte u vody ale nejste mokří .Něco co chcete ,ale v životě to nedostanete , jako píseň která nehraje . Je to cit , mysl , jedno co ,ale hlavně to bolí , tam někde dole kde se to vyhrabe ze dávno zapomenutých bolestech , je to jako stín, který jenom čeká že usnete a zapomenete dávat pozor na okolní svět . Jako sen , hrozný sen , se vám vplíží do mysli a nechce přestat tam strašit . Jako člověk , kterýho milujete ,ale nevíte proč . Máte tisíce důvodů ho nesnášet ,ale vy ho stejně milujete . Jako nejlepší kamarád , který nechápe bolest druhého . Je to něco tak nenesitelného , že člověk z toho má depku . Každý člověk , který žije na tomto světe zdravě , se musí zlu a bolesti vyrovnat sám , vždy bude muset po pádu zase vstát a po dni jít spát . A časem si ten život zkazíme tak že zlo vidíme bez povšimnutí . Kamrádský smích se proměný ve zlý , vysmívavý . Hezké řeči se promění v nadávky do děvek a kurev ... A člověk jenom sedí a dívá se nebo směje jak se svět hroutí .... A až budem všichni mrtvi , tak se nám budou smát ,jak jsme se mohli jenom dívat na naší smrt ! Jak sme každý den mohli projít okolo místa kde se později nadechneme naposled. Kdy nastoupíme do vlaku a odjedeme daleko od světa , kde jsme páchali škody ...není težké mluvit o smrti , ne, je téžké unést 100 kilové břemeno , je těžké mluvit o svých chybách , je těžké si přiznat že tady a teď člověk není a nebude . Jako duše někde daleko se budeme toulat a nikdy nezapomeneme na hříchy dělané vlastní rokou . Provedené vlastní myslí . Ne já nemluvím o depce . Mluvím o písni , která pomalu dohrává ,jako život ... pomalu a tiše ...
pondělí 19. května 2008
pondělí 12. května 2008
středa 7. května 2008
New boots or tati co to maj na hlavě ?
Hooooj ! Tak co jak se vám dařilo ve škole ? Mě docela good ... Sme byli o výkendu nakupovat v Německu :P ... Mám new shoes . Vansky který vypadaj jak conevrsky ! A to mě hrozně sere prej že vansky už jinde nenajdu a teď du okolo nejmím 100 oken a všude samý vans !!!! Sakryš ! Jinak fóto najdete pod menu → ... Jinak sme se byli s Klárou neska vykoupat no 5 minut chůze ... Sme v tom bázenu byli úpa poslední .... Mimochodem Klára už chrápe . Sme obě hrozně hrozný ! Já vim to zní neodolnatě chytře ! Jinak k tomu bazíku spět . Každopádně sme řekli kdo nepude těch 5 minut chůze s turbanem na hlavě je trapka .. Samozřejmě sme to obě udělala takže sme nebyly trapky ale trapný ... :p to asi nechápete newa :D
pátek 2. května 2008
Amélie Londonová
Přistoupla k němu a on ucítil její vůni . Už chtěl všechno říct , ale nic ze sebe nevydal . Ještě jednou se nadechl , ucítil vůni růže . Ještě pořád se na nic nezmohl . Usmála se na něj . Ale ani ona nepromluvila . Najednou jakoby se svět zastavil . Rihannin zpěv se mu zdál kilometry daleko . Okolo něj se rozprostřel šum . Muzika najednou utichla . Viděl už jenom jí . Sakra byla krásná !
Aaah ! Můj prokletý budík mě opět vyrval z mých tak oslnivě krásných snů . Nezmohla sem se na nic víc než na zvednutí deky , poté sem asi znova usla .
¨Ehrm!¨ otevřu jedno oko a vidím mojí mámu jak úplně rudá nademnou stojí . V ruce má nějaký štos oblečení . ¨Dělej¨skřipá mezi jejími zuby . Rychle vstanu a oblíknu se . Po celém těle se klepám . Máma mi beze slova podá svačinu a strká mě ven ze dveří . ¨Mami ?¨ zastavim se . ¨Dneska není škola. ¨Máma se ne mě prudce otočí . V jejích očích vidím slzy . ¨Běž , táta ještě spí !¨ v tu ránu sem se rozplakala . ¨Máma mě jen stroze odstrčila a koukla se mi do očí . Zabouchla dveřmi . Roztřesaná sem otevřela batoh . Jak sem si myslela bylo v něm další oblečení . ¨Ne,¨ řekla sem tichým hlasem ¨ne , prosím ne .¨Otočila sem se a spatřila sem modrou škodovku . Vyšla z ní štíhlá žena na očích měla černé brýle .¨Beze slova mě chytla za rameno a odvedla mě do auta .
Po hodině jízdy sem se dozvěděla že táta je zatčen a že já musím do internátu , protože moje máma není schopná mě uhlídat . Celá nervózní sem si nechala vysvětlit všechny podstatné informace . Už se prý nemohu jmenovat Lillie Polostereová , ne teď sem a budu Amélie Londonová . Od teďka pocházím ze šlechtické rodiny . Prej že nikdy nesemím nikomu říct co sem viděla . Nikdy !
Žena , které sem měla od teďka říkat mami se mi nepodobala ani trochu . Vzala mě za ruku a rychlým krokem mě přivedla do řiditelny mého budoucího internátu . Můj batoh my vzala a místo toho se zamnou táhly čtyři velké černé kufry . Ještě pořád mlčky sem si usedla na židly . Řiditel se na mě kouknul . ¨Dobrý den Amélie , takže ty chceš taky chodit do nejlepšího internátu Anglie ? ¨Jenom sem kývla . ¨No tak buď vítána ! ¨Zásmál se . ¨Ukažte jí její pokoj . ¨ obrátil se na dva staře vypadající muže ....
Shrnutí týdne .
Celá se klepu . Sakra řvu na svůj počítač , sem tak zbrklá ! Celej tejden sem nemohla napsat ani jednnej článek . A přitom se toho tolik stalo ! Takže, přesně 25.dubna - pátek sem se stěhovala . Bylo to docela náročný ,ale zábavný teďkons mám větší pokoj a hezky uklizenej . Polovinu věcí sem z mého pokoje vyhodila a konečně si ho trochu uklidila . 26.dubna - sobota sme se stěhovali taky . Vcelku sme se stěhovali jenom dva dny . Teda musim pochválit stěhovací firmu ! Chudáci se tahali až úplně do třetího patra pěšky ! Doporučuju levnestehovani.cz
Sou super ! Jinak moji první noc 26.dubna sem spala docela dobře až na to že sem neměla internet a nic se mi nezdálo - ano vím je to pošahané že sem k tomu spaní nacpala ten internet ,ale já prostě musela ! Potom bylo všechno o.k. z testu z matiky mám 66 procent - nic moc . No a pak velkej šok ! Sttředa . Bóže ne nic fuj . Jenom klára to ví . Chjo ! Né ....
P.S.: Já vim ta poslední věta je pitomá .ale já pstě nemůžu . Nejspíš si udlám nofej blog . ... Achuj věichni !
P.S.:Maxie ! Bože můj zachraň mě !