Stupíňky slávy

Před chvílí mě napadlo jedno přísloví → vymyslela sem si ho sama :
Stát na stupínku slávy je krásny i když velmi krátké .
A pořád když se na stupínek slávy , na nejvyšší schod doderu tak tam sem jen na chvilinku , protože mě někdo z toho stupínku slávy shodí . Někdo kdo mi ublížil , někdo komu nevadí když mě poníží nebo obviní neprávem . A uvědomuji si že čim víckrát ze stupínku spadnu , čim víckrát se nechám shodit , tím těžší je to se drát zase nahoru , protože za mnou je hora lidí , které mě tahají za nohy a chtějí mě opět předběhnout . Tento pocit sem už ucítila mnohokrát a pořád mám pocit jako bych byla sama v tom zlém snu . Jakoby nIkdo jiný Totu bolest necítil . Tento pocit nejde popsat , je na to příliš bolestivý a divný . Nikdy asi o tom pocitu nikomu neřeknu , nevím jak bych ho popsala . Nikdy,nikomu a napořád , jak říkávám ....